Den, kdy český stát zkrachoval

V posledních letech můžeme stále více a hlasitěji slýchat varování ekonomů před nedostatečnými kroky, které by měly snížit schodek rozpočtu a připravit státní kasu na období, kdy ekonomika neporoste takovým tempem, kterého jsme byli svědky v letech 2005 – 2007. Bohužel, realita předběhla, byť už jen přípravu jakýchkoli opatření a finanční krize zhoršila podmínky víc, než odhadovaly pesimistické scénáře.

Ačkoliv se propad české ekonomiky nijak nevymyká situaci, ve které se nachází ostatní zahraniční ekonomiky, přesto jen prohloubil a zvýraznil kontury neřešeného problému – špatného stavu veřejných financí. Největším strašákem je zejména chybějící penzijní reforma, náročnost financování zdravotního systému a rychle se zvyšující tempo zadlužení ekonomiky. Čtěte více: Přijde další úsporný balíček 

Co je veřejný a státní dluh

Pojmy jako veřejný nebo státní dluh slyšíme poslední dobou ze všech stran. Co vlastně tato slova znamenají a jaký je mezi nimi vztah? Státní dluh představuje celkové zadlužení vlády. Přidáte-li k této částce i dluhy nižších správních celků jako jsou kraje a obce, jedná se o dluh veřejný. A jak vlastně toto zadlužení vzniká? Jednoduchou rovnicí. Stát, který za rok utratí více prostředků, než kolik jich získá výběrem poplatků a daní, vytvoří schodek státního rozpočtu. Chybějící peníze musí financovat emisí státních cenných papírů na domácích nebo zahraničních finančních trzích. Nejčastěji prostřednictvím pokladničních poukázek nebo státních dluhopisů. Pokud jsou rozpočtové deficity každý rok vyšší a přesáhnou výši jejich splátek včetně úroků, začne vznikat státní dluh.

Při porovnání výše dluhu například s ostatními členy EU není ten český nijak alarmující. Předmětem kritiky ze strany EU a ekonomů je ale především vysoké tempo jeho růstu. Původní odhady rozpočtového deficitu ministerstva financí se pohybovaly kolem 3,9 % HDP. V současnosti se počítá s jeho propadem až na hodnotu kolem 5,5 % HDP. Předpokládá se, že deficity následně zvýší velikost veřejného dluhu z úrovně kolem 30 % HDP před krizí na 40 % HDP.

Dynamika růstu a neochota některých českých politiků řešit situaci nepopulárním, ale účinným řešením ve formě reforem, jsou pro ČR tím opravdovým nebezpečím. K výraznému zlepšení veřejných financí jsou nezbytné legislativní změny, a to jak na straně příjmů, tak výdajů. Vzhledem k situaci ve sněmovně je v současnosti prakticky nemožné tyto legislativní změny prosadit. Proto Ministerstvo financí může pouze připravit různé návrhy pro vládu vzešlou z jarních voleb, sdělil serveru Měšec.cz Radek Ležatka z oddělení komunikace Ministerstva financí ČR.

Černá ovce v Evropské unii

Česká republika byla kvůli zhoršujícímu se stavu veřejných financí v polovině října přeřazena do skupiny nejvíce rizikových zemí EU. Evropská komise (EK) tak přesunula ČR mezi „černé ovce“ EU, které mají nejhorší vývoj veřejných financí. S naší republikou se v této poslední třetí skupině ocitá například také Irsko, Řecko, Španělsko, Litva, Velká Británie a Slovensko. Doporučení EK zní jasně: Napravit veřejné finance pomocí programů na snížení dluhů a deficitů a neodkládat reformy sociálního systému. Ne náhodou podle EK vedou dobře své veřejné finance právě ty země, které mají důchodovou reformu již za sebou. Čtěte více: Dopady Janotova balíčku: zchudneme v roce 2010?

Ani reformy ale neuchránily žádnou ze zahraničních ekonomik před propadem rozpočtových deficitů. Ještě v roce 2007 byla výše průměrného rozpočtového schodku v EU 0,7 % HDP. Letos by se tato hodnota měla zvýšit až na 6 %. Vládní dluh všech zemí EU letos překročil hranici 60 %.

V čele žebříčku zadlužených zemí v EU je Itálie, Řecko a Belgie a na přední pozice se dostává i předlužené Maďarsko. Na recesi doplatily třeba pobaltské země, nebo také Španělsko. Tamní ekonomiky prožily o mnoho rozsáhlejší recesi, což se podepsalo na výrazném propadu daňových příjmů, informoval server Měšec.cz Boris Tomčiak, analytik ze společnosti Colosseum.

Veřejný dluh zemí EU vyjádření % z HDP. Zdroj: Eurostat

S rychle rostoucím zadlužením se potýká i americká ekonomika. Kvůli obrovským stimulačním opatřením dosáhl deficit federálního rozpočtu v období do 30.9.2009 459 mld. amerických dolarů. Státní dluh činí zhruba 12 868 mld. amerických dolarů. Odhaduje se, že v roce 2014 by měl převýšit úroveň HDP, která v roce 2008 byla zhruba 14 200 mld. dolarů.

Recese zadlužení zvýšila, vinu ale nese někdo jiný

Deficit státního rozpočtu nemusí být vždy důsledkem rozmařilé politiky. V době ekonomického útlumu, kdy se ekonomika nachází pod svým potenciálem, je převaha státních výdajů nad příjmy pochopitelná. Souběhem všech nepříznivých faktorů pak vzniká tzv. cyklický deficit.

Druhým typem schodku je strukturální deficit, který je plánovaný a vzniká politickým rozhodnutím. Právě zde má svůj původ zbytečné zadlužování státu populistickými kroky některých poslanců. Ti jsou voličům schopni slíbit vysoké důchody, bezplatné školství a zdravotnictví a nízké daně. Plnění těchto slibů jde ale vždy na úkor státního rozpočtu a rovnováhy veřejných financí. Přesto má tato laciná taktika úspěch u těch, kterým nedochází, že na utrácení je potřeba vydělat ať dříve nebo později.

Tyto jednoduché zákonitosti zná každý ekonom. Proto bylo téměř trestuhodné netvořit během období rozkvětu ekonomiky rezervy právě na období recese a nesnažit se v době prosperity státní dluh snižovat. Rozpočtový deficit se v recesi dá ospravedlnit, ale deficitní financování v letech expanze je doslova vlastizrada, potvrdil serveru Měšec.cz Tomčiak.

Černé pátky českého zadlužení

ČR za dobu své samostatnosti dosáhla přebytku pouze v roce 1993. Od roku 1994 jsou finance vládního sektoru deficitní. Pokud porovnáme vývoj HDP se stavem státního rozpočtu, většina schodků je právě strukturálních. Cyklické deficity vznikaly mezi lety 1997 a 1999 a propad růstu ekonomiky do záporných hodnot nastal ještě v roce 2002. Co stojí za povšimnutí je velikost deficitu státního rozpočtu v roce 2006, který paradoxně vznikl v době vysokého hospodářského růstu, což byla ideální příležitost pro jeho snižování a tvorbu rezerv „na horší časy“. V té době se však blížily volby a státní rozpočet se tak stal obětí nárůstu sociálních výdajů výměnou za hlasy voličů. Za státní kasu tehdy nesli odpovědnost poslanci ČSSD, stejně jako v letech 2003 a 2004, kdy byly propady deficitu státního rozpočtu rovněž výrazné. Populismus politiků v kombinaci s neochotou šetřit nás rok od roku dostává do stále větších problémů, varuje Petr Čermák, analytik ze společnosti Colosseum. Podobné téma: Doba před listopadem a po něm z finančního pohledu 

Předpokládaná a skutečná salda veřejných rozpočtů. Zdroj: MF ČR

Výrazný propad ve vývoji financí přinesla finanční krize. Deficit českého státního rozpočtu v letošním roce byl ke konci listopadu ve výši 169,4 mld. Kč, zejména kvůli zpomalení hospodářského růstu a recesi ekonomiky. Původně vláda plánovala udržet deficit pod 170 mld. Kč. Myslím si, že globální zvýšení fiskálních deficitů ve světle aktuální recese, bylo správným rozhodnutím. Fiskál značně zmírnil potenciální negativní dopady. Dovolím si tvrdit, že pokud by centrální banky a vlády nezasáhly a nečinily bezprecedentní opatření, tak bychom byli mnohem blíže k Velké depresi. Ekonomické studie navíc ukazují, že podpora ekonomiky zvýšením deficitů je právě nejúčinnější v situaci velmi nízkých úrokových sazeb, obhájil pro server Měšec.cz letošní propad deficitu David Navrátil z České spořitelny. Upozornil také, že zvýšené deficity nesmí trvat příliš dlouhou dobu a náprava může být složitější kvůli neochotě politiků deficit snižovat nepopulárním opatřením.

Vývoj HDP a nezaměstnanosti v ČR. Zdroj: MF ČR

Důchody – Achillova pata českých veřejných financí

Mezi nejbolavější místa veřejných financí v ČR, kromě snižování schodku v době expanze, patří i růst mandatorních výdajů – zejména starobních důchodů. ČR má stárnoucí populaci, ve které bude stále přibývat počet lidí v důchodovém věku. EK odhadla, že se výdaje na důchody v ČR zvýší z odhadované úrovně pro příští rok 8,2 % HDP na 14 % HDP v roce 2050.

Vyplácení důchodů stávajícím způsobem je proto do budoucna neudržitelné, stejně jako rostoucí náklady ve zdravotnictví. Reforma veřejných financí je nevyhnutelná. To, jak dobře se budeme mít, záleží na tom, kdy k ní vláda přikročí. V systémech financování penzí a zdravotní péče chybí rezervy či korekční mechanismy pro případ příjmové nouze, jaká se vyskytla třeba teď během ekonomické recese, upozornil server Měšec.cz Pavel Sobíšek z UniCredit Bank. Reforma penzijního a zdravotního systému je nezbytná, uzavřel také Radek Ležatka z Ministerstva financí.

Systém je však nastaven tak, že politická strana, která přikročí k tak nepopulárním opatřením, jako je tato reforma, v příštím volebním období nebude pravděpodobně zvolena. V první fázi reformy totiž voliči uvidí pouze své zvýšené náklady jako je nutnost spoření na důchod nebo poplatky ve zdravotnictví. Následný pokles deficitu nebo budoucí větší komfort poskytovaných služeb ve zdravotnictví pak budou jen vzdálené pojmy, které rozhořčení z hubenější peněženky neuchlácholí. Podobný scénář bylo možné ostatně pozorovat během reformních snad ODS, ať už byl výsledek jakýkoli. Preference strany poklesly a reformní kroky byly snahou populistické ČSSD zameteny pod koberec.

Zavírat oči před zadlužením se nevyplácí

Jaká plynou ze zadlužení státu rizika? Především neustálá potřeba emise státních cenných papírů, který by zadlužení financovaly. „Již samotný dluh vždy znamená náklady na jeho obsluhu, tedy úroky, které stát musí zaplatit za peníze, jimiž schodky financuje. Budou-li tyto náklady růst, dostaneme se do uzavřeného kruhu či spíše spirály, kdy tyto náklady budou generovat další dluh,“ zdůraznil pro server Měšec.cz Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace. Čtěte více: Přínos finanční krize? Konec nebezpečné iluze

Odhlédnu-li od faktu, že samotná emise něco stojí, časem začnou růst i požadavky potenciálních věřitelů na výši úroku. Do něj se totiž bude promítat jejich riziková prémie, která souvisí se stále vyšším zadlužením emitenta – tedy státu a s narůstající neochotou mít tolik prostředků uloženo u jednoho dlužníka.

Možnosti investorů navíc nejsou neomezené, proto může časem poptávka po těchto cenných papírech poklesnout. Výnosy ze státních dluhopisů navíc ovlivňují často i cenu půjček pro ostatní subjekty v ekonomice, upozornil server Měšec.cz Petr Čermák ze společnosti Colosseum.

Pokud se navíc bude stát na finančním trhu angažovat ve zvýšené míře, vytlačí z něj soukromé investice. Tím se sníží dostupnost soukromých financí pro sektor firem, kde dojde k omezení možností úvěrového financování. Takový vývoj by mohl snížit potenciál pro růst ekonomiky. Toto nebezpečí hrozí i v případě zvyšování daní, ke kterému vysoce zadlužený stát musí dříve či později přistoupit. Zvyšování daní bude podkopávat konkurenceschopnost naší ekonomiky a snižovat dlouhodobý růst, řekl serveru Měšec.cz David Navrátil s tím, že dalším řešením vysokého zadlužení je cesta snižování výdajů státní kasy. Ekonomické studie ukazují, že právě trvalé snížení výdajů je spojeno s nejnižšími dlouhodobými náklady a proto vyšším dlouhodobým ekonomickým růstem, uzavřel Navrátil.

Je zřejmé, že české veřejné finance potřebují nekompromisní přístup ukázněné fiskální politiky. I samotní voliči by si měli uvědomit, že je potřeba šetřit a netrestat u voleb politiky za to, že prostřednictvím úsporných opatření nesou kůži na trh. Populismus totiž ještě nikdy žádný dluh nezaplatil a na hýřivou politiku doplatí nakonec stejně zase voliči. Jinak by se v učebnicích mohl objevit den, kdy český stát zbankrotoval.